Splav

22. 2. 2009 14:20
Rubrika: Poezie
Trápím se, trápím, myslím si, 
kde bych tě nejraděj potkal. 

Ulice střídám, parky a nábřeží, 
bojím se krásných lží. 
Bojím se lesa. V poledním lese 
kdo miluje, srdce své neunese. 
Na můj práh kdyby jsi vstoupila, 
snad bys mne tím zabila. 
Chtěl bych tě potkati v lukách. 

V lukách je vlání 
na všechny strany, pokorné odevzdávání. 
V lukách je nejprostší života stůl, 
rozlomíš chleba, podáš ženě půl, 
chléb voní zemí, bezpečný úsměv svítí, 
až k pláči je prostý věneček z lučního kvítí, 
a oblaka jdou, přeběhlo světlo, přeběhl stín, 
muž má touhu rozsévače, 
žena má úrodný klín... 

Chtěl bych tě potkati v lukách. šel bych ti vstříc. 
A až bys mi odešla, ach, zvečera již, 
bys na mne nemyslila víc, 
jen na prosebný a děkovný můj hlas, 
jako bych jen splavem byl, 
který v lukách krásně zpívat slyšelas...
 
(Fráňa Šrámek) 
Zobrazeno 1295×

Komentáře

vejunka

moc krásné ty slova :-)

Zamdotex

pěěěkné to verše - hned jsem se octla na louce posetou rozkvetlými kopretinami. Mmmm

Markéta Pavelková

kdo miluje, srdce své občas neunese...

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková