O tomto dni se u nás v republice děti učí v hodinách angličtiny. Jaké to vlastně je naživo a jak jej slaví sami Irové?
Dopoledne se lidé sejdou v kostele na slavnostní mši sv. Přijdou, myslím, i tací, co dokostela zajdou tak dvakrát, třikrát do roka. Mši svatou doprovázeli školáci hrou na housle, boxy (tahací harmoniky) a irské bubny bodhrány. Všichni přítomní měli velmi slavnostní náladu a někteří na klopě přišpendlenou kytičku trojlístů (shamerock). Přirovnal bych to k našemu svátku svatého Václava. Jen u nás se to tak neprožívá; je to jen církevní slavnost a státní svátek, ne demokratický - lidu. (I když mnozí to vnímají jako možnost, jak pořádně zapít "Vaška") Ale nechci moc srovnávat...
V 1 pm začala v Clifdenu přehlídka - parade. Po celém Irsku jsou jich desítky, snad v každém větším městě. O Dublinu ani nemluvím, tam to bylo v megagiga stylu - statisíce lidí. Do Clifdenu jsem se dosta stopem, jelikož kámoši nepočkali a jeli beze mě. Po hlavní třídě se promenádovali děti ze školky a základky, alegorické vozy očekávající návštěvu britského panovníka v Irsku po 90 letech a satirický auťák s bývalou vládou, která dostala Irsko do krize. Také hasiči, námořní hlídka, "kutači" rašeliny...
Po přehlídce jsem našel moje kamarády. Na hlavách měli různé módní doplňky, typické pro ten den. Vše v zelené barvě a s motivem trojlístku. Protože bylo docela pozdě, dostali jsme hlad a je napadlo, že si dáme ústřice! Lucie byla strašně natěšená, že bude mít ústřice. Zapadli jsme do takové lepší restaurace, avšak nebyla nejdrahší. Já si objednal polévku - dobrou brokolicovou, Remco mušle s chipsy a Lucie s klukama zmíněné ústřice. To byla legrace, sledovat ty obličeje...! Nejsrandovnější byl Honza. Neodvážil se toho živočicha slupnout najednou, tak ho vyškrábl z mušle na talíř, kousek uřízl a pokusil se ho sníst.
Lucie byla dobrá. Na to, že to jedla poprvé v životě, jich snědla 5. Já měl dvě. První jsem poválel na jazyku a asi třikrát do ní kousnul; byla cítit silná chuť moře. Pak jsem se odhodlal a tu potvůrku jsem spolknul...měl jsem co dělat, abych potlačil dávicí reflex, neznechodnotil si porci brokolicové polévky a nezpůsobil faux pas. Oči mi při tom lezly z důlků a Zdeněk, naproti mě sedící, se strašně řechtal! Druhá byla o něco horší. Tu jsem pokousal o něco důkladněji a už vím, proč se to nemá dělat; ta chuť moře je příšerná! S chutí jsem se pak pustil do výborné brokolicové polévky! Zdeněk s Honzou si radši přiobjednali hovězí maso v tortile.
Po obědě jsme se prošli městem, někdo si koupil zmrzlinu a jen tak jsme se flákali. Pak jsme se vrátili do Letterfracku a u Remca na zahradě strávili zbytek krásného odpoledne, popíjejíce čaj s mlékem a kochajíce se výhledem na záliv.
Takový byl můj první Den svatého Patrika v Irsku. Musím říct, že se mi to líbilo. Místní si to opravdu užívají a všude je cítit pohoda. Snad jej ještě někdy vživotě zažiji na vlastní kůži.
(něco o sv. Patrikovi: http://cs.wikipedia.org/wiki/Svatý_Patrik)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.