Mudrc z východu, aneb cesta do Irska

Bylo ráno 6. ledna. To ráno, kdy jsem opustil domov na následující půl rok. V 11:15 mi letělo letadlo z letiště Milana Rastislava Štefánika v Bratislavě. Na místě jsem byl s dostatečným předstihem za doprovodu rodičů, Verunky a mého přítele Honzy, který řídil nadupané Mondeo. Doba čekání na chek-in uběhla rychle. Největší obavu jsem měl z váhy mého zavazadla, ale úspěšně jsem se vlezl do 15 kg. Taky jsem se bál, aby mi prošel příruční bágl přes odbavovací kontrolu. Vše bylo v pořádku. Jen jsem „pípnul“, když jsem procházel rámem, to byly asi knoflíky na džínách. J Celkem jsem absolvoval 5 kontrol dokladů a zavazadel.

K letadlu společnosti Ryanair nás dopravil bus. Bylo to sice jen asi sto metrů, ale chápu, že i tak jsme museli jet busem… Na runwayi šíleně foukalo. Takový ledový vichr.

Po usazení, ještě než jsme začali rolovat, nám stevardi udělali bezpečnostní instruktáž a v zápětí jsme byli připraveni ke startu. Pak jsme dostali povolení a rozjeli se po dráze. Ta akcelerace stroje byla úžasná! Pocity při startu byly jako z nějaké pouťové atrakce.

Cesta byla klidná, nic vzrušujícího se nedělo.



Jakmile jsme opustili kontinent, který sužovala inverze, otevřel se před námi nádherný pohled na oceán a ostrovy. Po přistání v Dublinu nás přivítalo krásné slunečné počasí a čistý mořský vzduch o teplotě 5°C.

Abych nezapomněl, cestoval jsem s Lucií, mojí kolegyní ze školy. Bez problémů jsme si vyzvedli zavazadla a vydali se najít zastávku autobusu. Tu jsme po menším bloudění našli. Měli jsem asi dvě hodiny čas, tak jsme si našli posezení v příletové hale, dali si sandwich, tak za 3.50, a čekali. Bus měl odjet v 15:30 místního času, ale odjeli jsme asi o 8 minut dříve! První kilometry jsme projížděli po dublinském nábřeží. Byla to fakt krása. Hlavně architektura.

V buse jsme se prospali a v 18:15 dorazili do Galway. Tam jsme měli přesednout na bus do Letterfracku. Jenže ten jel z jiného nádru, než na jaký jsme přijeli. Když jsme ho po velkém bloudění našli, zjistili jsme, že už nic nejede, až na druhý den ráno…

První den v Irsku jsme toho stihli více, než jsme chtěli: Prošli jsme si obchod s výprodejem (jen jsme se tak čučli), měli jsme extrémní večeři na pruhu trávy mezi silnicí a nějakou vodní plochou (později jsme zjistili, že mrzne, to když jsme na dně plechovky piva našli kostky ledu) a navštívili jsme irský pub, kde ten večer měli dostaveníčko muzikanti. Ta muzika, to byl balzám pro uši.

Zhruba půl hodiny po půlnoci pro nás do Galway přijeli naši kamarádi Honza a Zdenek, kteří do Irska cestovali autem. Cesta byla hodně zajímavá, málem jsme po cestě přibrali pár ovcí, ale o irských komunikacích napíšu někdy jindy.

Byl jsem rád, že jsem zalehnul do spacáku at 2 am.

(zde jsou fotky z cesty)